Deníček
16.10. začátek 7. týdne
Dnes nás navštívil pan veterinář, štěňata byla naočkovaná, očipovaná a prošla důkladnou kontrolou - kontrolou vrhu. Všechno v pořádku, skus nůžkový, kýla pupeční aní tříselná žádná, šelest žádný, fontanela, patro, oči, všechno v pořádku, varlátka pejsků sestouplá, zálomek na ocásku žádný. Ten zálomek byla pro nás největší radost, protože jsme mysleli, že Anténa ho má. Upozorňovali jsme pana doktora, takže ho opravdu prohmatával důkladně. Prý se nám to tak mohlo jevit tím, jak nepřibírala na váze a byla hubeňoučká, tak ty obratle byly hodně vystouplé. Je fakt, že v posledních týdnech už jsem tam taky nic necítila. Všschny úkony štěňátka absolvovala velmi trpělivě a hned po propuštění se věnovala obvyklé zábavě.
Byli jsme se šťěňaty opět na zahradě, tentokrát i přes noc. Jeli jsme tam vlastně díky Pavlíně, která nám půjčila velikou klec, abychom je mohli mít v autě bezpečně zavřená. Poslední cesta, kdy jsme je po třech měli v přepravce na kočky, kartonové krabici a velké tašce a oni celou cestu ječeli a dobývali se ven, jsme si říkali, že takhle to nepůjde. Zahrada je pro ně úžasná. Chatku jsme vytopili, takže mohli podle svého běhat venku a nebo se hřát v pelíšku, už jsou pěkně rychlí, na všechno zvědaví a všechno zoubkama prozkoumávají. Nejvíc je bavilo okusovat květy afrikánů. Sekačky na trávu se opravdu nebojí, spíš jsem se bála já,abych někoho nepřejela nebo aby mi nepřekousali kabel. Pro mě bylo nejlepší, že naprostou většinu loužiček i hovínek tvořili venku, trochu horší bylo hledat hovínka na trávě mezi spadaným listím.
14.10. končíme 6. týden
V naší smečce se odehrávají obrovské změny, bohužel nemám vůbec čas se dostat ke psaní deníčku. Náš den se skládá z utírání loužiček, sbírání hovínek, chystání jídla, praní počuaných hadrů, vytírání, přijímání návštěv, vyřizování korespondence, bránění štěňatům v průnicích do nepřístupných pokojů a nebezpečných míst, tahání štěňat zpod vany, uklízení rozcupovaných krabic ale samozřejmě také z mazlení a pozorování štěňat. Všechna štěňátka už mají vybrané budoucí páníčky. V rámci socializace se u nás střídají denně návštěvy od malých dětí po dospěláky a už nás navštívili i dva psi - Moja, ta vypadá skoro jako máma, ale dlouhossrstý Bastík, ten jeho mrskající se ocas!!! to bylo něco!!! A také jezdíme autem (nikdo neblinkal, ale je to jen 7 km) na zahradu, tam se jim líbí moc, jen škoda, že je podzim a že v mokré trávě je jim za chvíli zima a sluníčko nám taky moc nepřeje.
24.9. - 22. den
Tak už máme doma opravdové pejsky, vrčí, štěkají dokonce vyjou,ale hlavně kníkají. Už doopravdy vidí, takže si všímají jeden druhého a mámy a okusují se. Když okusují nás, už jsou tam cítit zoubky. Dorka přišla na to, že jsou docela zábavní a když jí doráží na hlavu, šťouchá je čumákem a taky je okusuje. Prozkoumávají okolí své bedny a na jídlo se vrhají se stále větší chutí. Už se dají krásně chovat a mazlit.
20.9. - 18. den
Očka už otevřeli všichni, začínají si všímat sebe navzájem, začínají se okusovat, ale jsou to jen chvilky, většinu času pořád ještě prospí. Taky objevili máminu misku s jídlem a začali ji vylizovat, proto jsme jim dnes nabídli méko z misky (sušené pro štěňata). Někteří okamžitě věděli co mají dělat, někteří upřednostňují mámu. Taky jim postupně stříháme drápky aby mámu při pití nedrápali. Dorka už přišla na to, že s nimi nemusí trávit všechen čas.
15.9. - 13.den
Týna už také zdvojnásobila porodní hmotnost, Algebra a Akvabela dnes otevřely oči a ostatní už tam mají takové blýskavé škvírky. Dorku jsem ráno našla spát u Anežky v posteli, jako v době před štěňaty. Dnes jsme také poprvé štěňátka odčervili.
11.9. - 9. den
Kromě Týny už vpodstatě všichni zdvojnásobili porodní hmotnost (Adorek, Andora a Aréna už včera). Týna ale přibírá pěkně a už se taky umí pěkně cpát ke zdroji. Nějak se teď všechno zklidnilo, štěňata jí a spí a pomalu se z morčátek klubou na pejsky.
8.9. - 6. den
Miminka se kulatí, jejich hlasové projevy jsou čím dál tím hlasitější a různorodější, už byl slyšet i náznak štěknutí. Když pijí, tak se jim třepu ocásky. Pupečníky už dávno odpadly. Jsou čím dál dravější, o cecíky svádí neúprosný boj a když se přicucnou, drží. (to vím, protože občas se snažím nějakého obříka dát na stranu a přistrčit tam Týnu) Taky už jsem se přesvědčila, že kakají a čurají. Snažím se, aby pili ve dvou skupinách, aby měli místo a na každého se dostalo. Týna nás udržuje v neustálém napětí. Vážím jí několikrát denně, někdy mám radost a někdy strach. Teď večer měla 309 g, takže přibývá, ale proti největšímu Adorkovi je to veliký rozdíl. Adorek dnes 465 g.
6.9. - 4. den
Týna už přibírá, snažíme se jí umožnit přisát první a trochu oblídat, aby ji větší sourozenci neodstrčili. Teď večer už má 270 g. Jinak se celý den hlavně starám o Dorku - dostává silný vývar s masem a zeleninou, kuřecí skelety a krky, žaludky, srdíčka, hovězí vmeno a neprané dršťky....Venčení je častější a krátké, jen zkontroluje - očichá okolí domu, vyvenčí se a mastí zpátky. Už zas běhá rychle, akorát to vemínko jí trochu překáží. Štěňátka se kulatí před očima a při krmení jsou to už pěkný dravci.
5.9. - 3. den
Anténa nás trápí, pořád váží málo zhubla na 222 g (po vyloučení smolky šli všichni s váhou dolů)a nepřibírá, tak se snažíme jí uvolňovat místo u nejlepších zdrojů, jinak je aktivní a saje, tak nevíme v čem je problém. Při odpoledním vážení už měla malinko víc- 230g, ale pořád nedosáhla porodní váhy. Zato Dorýsek vede, už má 355 g.
2. den
Probudili jsme se do krásného rána, štěňátka se zdají nějaká kulatější, už tolik nepískají, jen když je máma "trápí" nebo se ztratí, jinak jsou přicuclá nebo spí, Dorka v pohodě. Měli jsme poradu o jménech a vůbec to nebylo jednoduché, každému z nás i z našich poradců se líbilo něco jiného, ale nakonec jsem vybrali toto:
Astnonaut - Nautík, Nauty,
Anténa - Týna
Alabastr - Bastík
Adorek - Dorýsek, jediný černý pejsek po mamince
Akvabela - Bela, snad najde oblibu v plavání
Algebra - Gebí
Astra - nejsvětlejší holčička, září jako kytička
Aréna - Reny
Andora - Dora - Dorka, po mamince
Dělá nám starosti Anténa, ostatní přibírají, ona jediná zůstala pod svou porodní váhou.
1. den
Dorka vzorně plní mateřské povinnosti, od štěňat se nehne, neustále je olizuje a masíruje a štěňátka pořád pískají. Mysleli jsme, že pojedeme s Dorkou na kontrolní sono, jestli v bříšku nic nezůstalo, ale nakonec nám bylo líto je z té rodinné pohody vyrušit a s doktorem jsem jen po telefonu probrala na co dát pozor. Produkce mleziva nebo jestli už je to mléko se zřejmě zvyšuje, protože štěňátka už pískají jenom když je máma ošetřuje nebo když někam "zabloudí ", jinak cucají a spí. Dorka je okolo nich tak nějak stočená, asi aby jim bylo teplo. Teď už i Dorka víc odpočívá a olizuje je v delších intervalech. Jídlo dostává do pelíšku. Kupodivu jí od štěňat nevytáhnou ani žádné libé vůně z kuchyně. Večer jsem se trochu vyděsila, protože Dorka začala zase zrychleně dýchat a zdála se mi neklidná, ale po konzultaci s doktorem jsem se uklidnila, zřejmě to souviselo s kojením a zvýšenou produkcí mléka, v každém případě noc proběhla v klidu.
Porod
59. den březosti bylo na Dorce poznat, že už se to blíží. Nechtěla žrát, Byla neklidná, pořád přecházela z místa na místo, nešťastně stála u dveří, že chce ven a venku zas nešťastně něco hledala. Teplota klesla pod 37°C. V noci jsme s ní byli 3x venku. A pak si začala hrabat pelíšky. Takhle to pak bylo celý den. Večer začala zrychleně dýchat, zase jsme byli každou chvilku venku, doma nevěděla kam si lehnout. Nechala jsem jí, ať si vybere jakékoli místo, kde přivede na svět 1. miminko a vybrala si poslel dcery Anežky, která tam právě spala a čekala, až jí na porod probudím. S prvním miminkem se už přestěhovala do svého pelíšku, umístěného v porodní bedně. Za chvíli se narodilo druhé štěně a teď teprve po prozkoumání obou jsme si bylí jistí, že 1. je chlapeček a 2. holčička. Když první štěně začalo osychat, najednou jsme si všimli, že nějak hnědne a došlo nám, že ta teoretická možnost, že Dorka i Byl podědili gen pro hnědou barvu se potvrdila, vzápětí se narodil další hnědý chlapeček. Ostatní štěňátka už byla černobílá a konečné skóre 3 kluci 6 holek. Dorka vše zvládala sama, my jsme jen pozorovali a po olízání jsme jí štěňátko na chvilku sebrali kvůli zvážení a zjištění pohlaví. Všechny placenty a obaly sežrala, neměla jsem na to se s ní o ně nějak přetahovat a pupečníky si taky ukousala sama. Po 6. štěněti následovala přestávka na odpočinek a vyvenčení, pak v delších intervalech se narodily ještě 3 holčičky. Všechna štěňátka hned po vybavení z plodových obalů začala pískat a dobývat se ke zdroji obživy, takže naštěstí má teoretická příprava na oživování štěňátka zůstala stále teoretickou.